Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde

Na cestě životem se může stát, že je nutné použít hůl. Úraz, únava, malér v osobním životě, pocit nebezpečí nebo prostředek k prosazení sama sebe jsou situace kdy bereme do rukou hůl. Co je onou holí ať faktickou či imaginární?

Bijeme li psa holí dopouštíme se pravděpodobně přestupku či snad trestného činu. Jsme li přistiženi je možné, že si projdeme martyriem odsouzení citlivější částí veřejnosti. Pes se dnes holí bít nesmí.

Ona pomyslná hůl bijící pomyslného psa, je dnes brána mnoha lidmi a to za potlesku příznivců a spílání odpůrců a slouží k naší satisfakci plynoucí z naší frustrace.

Zvláštním paradoxem tohoto počínání je fakt, že role psa i hole je proměnné  tj. hůl i pes jsou zaměnitelní.

Předmětem výprasku bývají nejčastěji politici, reprezentanti názorových skupin, lidé odlišní lišící se barvou, vyznáním, sociálním statutem nebo jinak se lišící, kteří nenaplňují naši představu řádných občanů.

Za hůl nám slouží nejrůznější ideologie, ať jsme jejich příznivci či odpůrci kde přes tyto ideologie přestáváme vidět člověka. Vidíme komunistu, bolševika, sluníčkáře, fašistu, nacionalistu...

Jak už jsem uvedl hůl bereme do rukou v případě nouze. Tak se ptám v jaké nouzi jste, Vy bijci co se dnes a denně oháníte holí ať již v reálném či virtuálním prostoru?

Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Matouš 7,2