Mám se stydět já, nebo obsluhující číšník?

Sobotu jsem strávil v Praze. Programem byla prohlídka Národního muzea, oběd v restauraci a návštěva divadelního představení.

Po dobrém a chutném obědě, v příjemném prostředí s rychlou a ochotnou obsluhou jsem byl po zaplacení účtu vystaven trapnému a nepříjemnému dilematu. Účet který mi byl předložen a na jehož základě jsem vyrovnal útratu, byl účtem pouze kontrolním a neobsahoval náležitosti EET. Byl jsem nucen podstoupit pro všechny zúčastněné nepříjemnou chvilku a žádat o vystavení nové, tentokrát řádné účtenky obsahující všechny náležitosti. Řádná účtenka mi byla na požádání vydána. Na potvrzení mých slov obě zmíněné účtenky předkládám k nahlédnutí. Odstřihl jsem název restaurace z důvodu zde nepovolené reklamy.

Nechci být vystavován podobným dilematům, kdy se v pár vteřinách mám rozhodovat mezi zájmem svým, obecným nebo zájmem provozovatele restaurace. Pro pár desetikorun daně jsem za udavače, stíhán obecným opovržením zde na blogu a sám jsem vystaven pochybnostem o morálnosti a prospěšnosti svého jednání. Rád bych si to odpustil, není to nic příjemného, nic co bych vyhledával nebo se tím těšil.

Kladu si otázku, proč mi byl vystaven nejprve kontrolní účet po jehož uhrazení a odchodu účtujícího jsem teprve na dodatečné požádání o řádnou účtenku tuto obdržel. Osobně jsem se s tímto setkal poprvé.

Co bylo motivem personálu k podobnému jednání? 

PS. Nově zrekonstruovaná budova Národního muzea je nádherná. Kdo tuto rekonstrukci zaplatil a kde na to vzal finanční prostředky?

Sakra práce!