Starobní důchod od svých dětí a vnoučat si zasloužím

Nerozumím úvahám, že vyplácení a občasné zvýšení penzí jde na úkor příštích generací. Samozřejmě, že plátci jsou potomci a je to tak v pořádku.

Moje cihla v té mezigenerační stavbě Babylonské věže je usazena, je součástí stavby a se zalíbením pozoruji, že věž roste dál prací nastupujících generací. Dnes se pracuje rychleji, efektivněji a zbývá více prostředků k přerozdělení a to zásluhou všech, tedy i starobních důchodců.

Vztah mezigenerační není jen o penězích, mám dojem, že o finance jde až v poslední řadě. Děti učíme chodit, mluvit, poznávat svět a orientovat se v něm, to jsou činy rodičovské lásky. Stejnou lásku očekávám já od dětí, bez ohledu na to, zda jsem otcem biologickým nebo otcem symbolem ve společenské hierarchii.

Mojí smrtí se nastupující generaci uvolní majetek, který zatím užívám a který bude hřivnou na cestě mých následovníků. Tím se naplní dohoda, která nám dává přežít jako lidskému druhu.